Medobraní


U převážné většiny včelařů se při medobraní z techniky, které by usnadnila práci používá snad jen medomet s elektrickým pohonem a někdy ještě zvratný. A přitom kde nám techniky ve včelaření může nejvíce pomoci je právě při medobraní a především v medárně. Ale medobraní začíná na včelnici.

Medobraní - odebírání plástů s medem


Dnes pro zbavování nástavků s mednými plásty od vcel existuje více způsobů. Mám namysli vyfukovače nebo elektrické ometače včel. Já ale používám osmicestné výkluzy. Proč? Především proto, že vlastní odvoz nástavků s medem z včelnice do medárny musí proběhnout velmi rychle. Protože vše dělám pokud možno skoro sám, tak sám též med vytáčí. A v tom případě musím být v medárně se všemi nástavky, které ten den chci točit, v medárně již po osmé hodině ranní. Nemohu tedy dostávat včely z plástů v den odběru. Výkluz umístěný dva dny předem do včelstva zajistí rámky s medem téměř prázdné.. Samozřejmě za předpokladu, že jsem tam nenechal matku nebo plod. Pokud by se mi to stalo tak to zjistím hned při odebírání nástavků a ometením nebo převěšením plástů vše mohu napravit. Při vkládání výkluzů zároveň mohu kontrolovat jak jsou plásty plné, případně není-li tam plod. Případně mohu nezavíčkované plásty vyměnit se zavíčovanými v nižších nástavcích. Při posledním medobraní v červenci, kdy není snůška již tak velká, taky třeba z úlů, kde je plástů málo, odeberu ty s medem, smetu včely a dám do jiného včelstva do nástavku nad výkluz. Prostě si při této operaci rovnou zjistím co které včelstvo potřebuje. Používáním výkluzů musím sice na včelnici dvakrát, ale zase si zajistím dostatek času pro vlastní vytáčení medu. Odebrání a odvoz 45 nástavků s medem mi trvá maximálně dvě hodiny.

Zpět

Medobraní - doprava nástavků po medárně


Pohyb nástavků po medárně na první pohled vypadá jako jednoduchá a samozřejmá věc. Pokud se na to ale podíváme rentabilitou výroby tak každý zbytečný krok nebo úkon neudělaný optimálně je ztrátou. Nejméně rentabilní je přenášení nástavků v rukách. Velmi dobrou metodou jsou palety a paletový vozík. Jen potřebují větší prostor. Já využívám vozíky s oddělitelnými předními kolečky. Rukojeť nepřekáží a vozík bez koleček nepotřebuje žádnou brzdu. Velikost ložné plochy je 60*80 cm a tak na ni umístím nástavky ve dvou komíncích. Vrchní je pro větší stabilitu uprostřed. Tedy vozím 7 nástavků. Je to pro mne optimální počet jak zjistíme později. Zde by byl dobrá pro převoz nástavků i Apilift zmiňovaný při dopravě na včelnici.

Zpět

Medobraní - odvíčkování plástů


45 nástavků po 11 rámcích představuje během pár hodin odvíčkovat 495 rámků oboustranně z 80% zavíčkovaných. Předpokládám, že odvíčkování takto zavíčkovaného rámku by i sebe šikovnějšímu člověku trvalo průměrně minimálně 1 minutu. A to jsem velký optimista. Tedy 495 rámků by trvalo nepřetržitě 8 hodin 15 minut. Tedy dva by to musely dělat minimálně 4 hodiny a to by se nesměli snad ani napít. A to by udělali jen jedno stanoviště, protože druhý den bych je už neviděl. Proto je lepší použít odvíčkovací stroj. Ten neuteče.

Ten jsem pořídil hned po medometu. Koupil jsem odvíčkovač s kmitajícími noži od fy Carl Fritz, kteří jej dělají v licenci Honey Paradise. Proč ten? Protože v té době nebylo nic jiného na trhu (2008). Tedy výběr velmi jednoduchý. Později jsem na něj slyšel dost kritiky, ale já jsem s ním spokojen. Je pravda, že jsem tam musel udělat drobnou úpravu, protože docházelo k ničení plástů špatným odpadáváním víček, ale teď je vše v pořádku. Jak jsem zaznamenal tak to co mu bylo především vytýkáno, že se lámou u rámků ouška. Ano je pravdou, že po průchodu mezi vyhřívanými noži padá plást z výšky asi 7 cm na lyžiny s odvíčkovanými plásty a jestliže je rámek moc těžký a ouška ne moc silná nebo jsou připevněna tak,že je dřevo narušené, může dojít k ulomení oušek. Stávalo se mi to také, ale většinou jsem si byl příčinnou já sám. Dělám si totiž rámky sám a hlavně ze začátku jsem neměl ouška dost silná. Jeli síla dřeva 6 mm tak se ouška nelámou. Odvíčkovač je vlastně velmi jednoduchý stroj, který dělá to co jsme po něm chtěly a s materiálem pokud možno stejnorodým. Tím, myslím, že rámky musí být Hoffmanova typu a rovné. Je potřeba poškozené( hlavně různě zkroucené ) rámky vyřazovat, protože pak může dojít k tomu, že rámek mezi noži neprojde hladce a plást(hlavně pokud není drátkován jako u mne) vypadne z rámku.

Při tomto způsobu odvíčkování dojde k oboustrannému seříznutí plástu na předem danou šířku. V mém případě okolo 20 mm. Co se neodvíčkuje strojově se musí ručně dočistit. Nože jsou vyhřívané ( já mám nastaveno 70°C) a tak vosk s medem stéká po nožích do připravených nádob. Že je takto víček s medem mnohem více než při ručním odvíčkování je jasné. A je jich o hodně víc. To by nevadilo. Vadí velké množství medu co ve víčkách zůstává. Zkoušel jsem různé způsoby jak nechat med z víček okapat. Rozhodně nestačí pár minut. Nakonec jsem vymyslel, že odříznutá víčka padala do zeleninové bedýnky (umělohmotná na 15 kg - ta zelená). Do druhého dne z ní vyteklo ještě minimálně 10 kg medu. I tak zůstala masa vosku a medu. Různě jsem to zpracovával na medovinu. Po letošním vytáčení řepky, kdy byla snůška dobrá a plásty pěkně ztlustělé a víček s medem taky hodně jsem odhadoval, že mi i ve vykapaných víčkách zůstává minimálně 2-3 kg medu na včelstvo (spíš ty 3 kg). Vytáčel jsem 170 včelstev. Kdybych ze všeho udělal medovinu tak se v ní mohu koupat.

Z tohoto důvodu jsem vroce 2013 pořídil separátor vosku od firmy API NOVO Machinery Bruntál. Výhodou je , že se dá nastavit síla plástu třeba jen 19 mm a pak i dočisťování je méně. Nezanedbatelná je i čistota na pracovišti. Přenášením přepravek s medem docházelo k znečištění podlahy a med pěkně klouže a neustálým omýváním docházelo k zvyšování vlhkosti v medárně. Velkým překvapením pro mne bylo jak moc se zrychlila práce při medobraní. I když ještě nemám dořešeno odvod vytlačeného medu do dekantační nádoby pod medometem (med teče do plastového vědra) množství práce s ořezanými víčky se zmenšil na minimum a čistota pracoviště se velmi zvýšila. Po sezoně jsem výtlačky zpracoval na medovinu, protože přece jen v nich nějký med zůstává. Podle mne méně medu by ve výtlačcích zůstalo, kdyby ke stláčení docházelo pozvolněji. Třeba přerušovaně. Tak jak to je i u vařáku na vosk. Med by měl čas vytéct. Proto uvžuji o nějakém druhu časovače, který by sám v určených intervalech zapínal chod stroje. Částečně by odpadlo ruční ovládání.

Zpět

Medobraní - vytáčení medu


V našich zemích dostáváme med z plástů pomocí medometu a to tangenciálního typu a dnes stále častěji zvratného. Měl jsem možnost navštívit Francii a Polsko a k mému překvapení snad u žádného včelaře,které jsme navštívili nebyl tangenciální medomet. Všude měli radiální. A to i v Polsku, kde se dá očekávat výskyt medovice jako u nás. Poláci vytáčely med z rámků o výšce ještě větší než je naše 24 cm. Na to proč se mi pořád držíme tangenciálního medometu jsem ještě nenalezl uspokojivou odpověď. Teď ale jak vytáčím med já.

Když jsem nepočítal, že budu někdy velkovčelařem pořídil jsem si v roce 2005 zvratný medomet na 12 V z Havlíčkové Borové. Vytáčel jsem totiž na zahradě kde nebyl elektrický proud. Když jsem si pořídil více včelstev a také odvíčkovač tak medomet se stal velmi slabým článkem nejen, že byl jen na 8 rámků, ale především jeho automatika nebylo nic moc skvělého a tak odvíčkovač více stál než pracoval. Abych zrychlil svou práci koupil jsem z Apidomie automatický tangenciální zvratný medomet na 12 rámku. Je výborný, ale přece jen kapacita nic moc. Často se nestíhání medometů řeší zakoupením dalšího. Pokud však člověk i medobrání chce dělat v jednom člověku, jak já, tak je tato metoda nepoužitelná. Jak jsem již uvedl výše tak zahraničí používají radiální medomety kam se vejde rámků mnohem více. I u nás v té době byly paraelně radiální medomety od fy API-NOVO Bruntál, ale za ceny, které jsem si nemohl dovolit a již jsem dva medomety měl. Začal jsem se proto shánět po informacích o zkušenostech s jednoduššími radiálními medomety s myšlenkou ve starším medometu vyměnit jen koš. Nic užitečného jsem se nedozvěděl. Reakce byly dost rozpačité. Nedal jsem se odradit a v Havlíčkové borové jsem si nechal udělat koš do jejich medometu Je na 36 plástů tedy 3x větší než jsem měl já. Vůbec jsem netušil jak to bude fungovat, protože já navíc ještě mám rámky nedrátkované a při vyšších otáčkách v tangenciálním medometu docházelo někdy k jejich poškození.

První pokusy s plásty s řepkovým medem byly velmi nadějné a tak jsem celou sezónu používal jen radiální medomet. Jako pohon mi neustále sloužil motor na 12 V a ovládání ne příliš velké kvality. U radiálního medometu musí být zajištěno, že se otáčky zvyšují postupně. Problém bylo jak s regulátorem, který řídí rychlost systémem zapnuto/vypnuto udržet nižší otáčky. To přiložený automat neuměl. Proto docházelo k tomu že se dílo z rámků vyvalilo (nedrátkuji). Zničených rámků bylo dost. V sezóně jsem již nic jiného nemohl vymyslet, ale i tak jsem si dokázal, že se dá s radiálním medometem u nás pracovat. Před další sezónou jsem si pořídil místo motoru na 12V stejný motor jako je u medometů Apidomie. Proč? Protože jsem potřeboval nějaký ovladač, který dokáže tento motor řídit. A ovládání k druhému medometu jsem měl. Celý ovladač od Apidomie je vlastně frekvenční měnič s přidělaným programátorem na zajištění změny otáčení motoru. Pokud se ale nepoužije automat, ale ruční řízení tak je to ovládání frekvenčním měničem. Proto jsem koupil stejný motor, abych neudělal někde chybu. Navíc když se z ovladače sundá přední kryt a dá se průhledné plexisklo tak je krásně vidět jakou frekvenci je motor napájen (0-50 Hz). S tímto ovládání bylo vytáčení medu v další sezóně vlastně hračkou. Není tam sice automat aby se postupně zvyšovaly obrátky, ale 3x zvednout otáčky není tak velký problém. Jeden cyklus vytáčení trval 10 minut. První stupeň byl na polovině maxima otáček (25 Hz), druhý tak 33-37 Hz a pak maximum (50 Hz). Trochu zdržoval, že nebylo možné po skončení cyklu jen tak vypnout frekvenční měnič, ale otáčky se zase musely pomalu zmenšovat asi tak po dobu 10 s. Jinak se měnič "zasekl" a musel se celý restartovat a medomet se dotáčel samospádem a než zastavil tak to bylo i skoro minuta. Prostě chyběla brzda.

Na červencové medy, protože měly být hustší, jsem si vzal jiný měnič, který jsem si pořídil na ovládání čerpadla. Byl starší a silnější a tedy ne tak náchylný na snižování otáček ( teď brždění již trvalo jen 3 s) a a navíc byl nastaven až na 60Hz. Tedy otáčky bylo možno zvýšit o 20 %. Pak to byl fofr.

Velkým překvapením pro mne bylo, že radiální medomet byl k nedrátkovaným plástům byl mnohem šetrnější než tangenciální. Plásty mohly být i z druhého dne. Dokonce pokud bylo venku velké horko tak to bylo lepší, protože vosk byl tužší. Za hodinu jsme ve dvou lidech stíhaly minimálně 7 nástavků.

V roce 2013 jsem udělal další kroky k lepšímu využívaní radiálního medometu. U frekvenčního měniče jsem upravil minimální otáčky na 20 Hz (med ještě nevypadává z plástů) a maximální na 60 Hz s možností omezit maximální otáčky obyčejným potenciometrem. Čas na dosažení maximálních otáček jsem dal na 4 minuty. Tímto dochází k pomalému zvedání otáček automaticky a já jsem se mohl plně věnovat odvíčkování plástů. U červnových (květnové díky počasí nebyly) plástů to fungovalo bezchybně. V červenci a srpnu u nás byla medovicová snůška a částečně i melicitóza a tak v některých plástech byl med zkrystalovaný. Proto u tohoto vytáčení nešlo použít maximálních otáček (60 Hz), ale musely se maximální otáčky omezit na frekvenci 40 Hz jinak docházelo k poškození plástů. Ověřil jsem si, že medovicový med ( 110 mS) lze s tímto medometem vytáčet, jen je lepší vytáčet na menší otáčky a déle.



Ještě pár úvah proč já jsem spokojen a jiní dříve měly s radiálními medomety špatnou zkušenost. Myslím si, že velkou roli hraje odvíčkovač. Plásty jsou pak stejně velké a je v nich skoro stejně medu. Když se odvíčkuje ručně tak se berou víčka jen z povrchu a tak každý plást je jiný. Francouzi odvíčkují často nožem podle louček a používají hřebeny. Tedy žádné mezerníky. A pak i ovládání. Je potřeba zajistit stabilní otáčky.

Zpět

Medobraní - hrubé čištění medu


Obvyklým způsobem čištěným medu při medobraní je cezení přes síta. Tato metoda se dá využívat pouze při menším množství plástů a při ručním odvíčkování. Ani plovoucí síta nejsou vhodná, protože stejně dojde k jejich ucpání. Pokud jsem vytáčel najednou 12 plástů a v každém bylo 1,5 kg medu tak z jednoho točení bylo 18 kg medu. To je tak jedna nádoba pod medomet. Při radiálním medometu je to 3x více a to nikdo nestíhá. A už vůbec ne síto. Proto se při větších objemech používají pod medomet větší nádoby s možností usazování voští na hladině a systémem přepážek, kde med protéká do dalších komor. Na výstavách jsem viděl velké nerezové vany o rozměrech asi 1x2 m. Ty jsou pro můj provoz moc velké a nepoužitelné i z důvodu, že člověk musí pak nádobu nějak vyprázdnit a vyčistit. Proto jsem si navrhl menší nádobu 60x45 cm se čtyřmi přepážkami. Poslední přepážku jsem měl ze začátku z nerezového síta. Není až ke dnu jen drži voští na povrchu medu v poslední komoře. Lepší je přeci jen nepropustná přepážka , protože i přes docela husté síto nějaké nečistoty projdou a med pak není tak čistý. Principem je snaha udělat cestu medu, od začátku výpusti z medometu k ventilu přečerpání do jiných nádob, co nejdelší, aby nečistoty mohly vyplavat na povrch, kde zůstávají a dají se odstranit. Při strojovém odvíčkování zůstává na plástech více odříznutých víček než při ručním a proto nečistot je více. Touto sedimentační nádobou je vyčistění medu dostatečné i když nádoby by mohla bít o trochu větší. V současné době mám přepážky rovnoběžně s kratší stěnou, ale uvažiji nad přepážkami rovnoběžně s delší stěnou. Tímto bych mohl vyřešit též napojení medu vytékajícího ze separátoru vosku z víček. Ke konečnému vyčištění dojde bud v sudu (odběr voští druhý den) nebo je možné čerpat med přes síto a uhelon do jiné nádoby a pak přímo do 15 kg věder.

Zpět

Medobraní - přemisťování medu


Jak jsem již uvedl není možné mít pod medometem klasická vědra a pak med přelévat do sudů nebo do jiných nádob z důvodu velkého množství medu. K přemístění je potřeba čerpadlo.

Když jsem se díval po čerpadle a zjišťoval možnosti tak tady byla jen čerpadla polská, s převodem klínovým řemenem a dost velká. Co mi však nejvíce vadilo, že se nedaly téměř vůbec rozebrat a vyčisti. Jen propláchnout vodou. To je podle mne málo a nedostatečné. K dopravě hustých materiálů v potravinářství se dodávají zubová čerpadla s gumovým rotorem. Náhodou jsem se dozvěděl, že i v Chlumci máme výrobce, který je dodává do potravinářských provozů a vše co přijde do styku s medem je nerezové nebo gumové. Od těch "včelařských" se však liší tím, že nemají převodovku a tedy má vyšší otáčky (915 ot./min). Výkon tohoto čerpadla je velmi vysoký a pro přečerpání medu z medometu (podle mne velmi vhodný) med je ještě dosti tekutý. Zkoušel jsem čerpat i med ze sudu druhý den po vytočení ( kolmo nahoru, bez zalití rotoru medem) a nebyl problém, jen rychlost byla o dost menší. Přibližně 100 kg za 8 minut. V tomto případě je potřeba mít nižší otáčky. Když není převodovka, pomůže frekvenční měnič. Pak taky dokáži snížit otáčky na 1/5 tak jako u převodovky. Protože rotor je lehce rozebratelný tak když jdu vytáčet med druhý den stačí jej jen sundat z hřídele a nechat okapat a druhý den nasadit. Navíc změnou otáčení a otočením rotoru lehce můžeme přizpůsobit nasávání ( zprava nahoru x zleva nahoru). Motor je až moc silný, ale i tak se sním dobře manipuluje. Později jsem ocenil, že s ním mohu dopravovat krmivo pro včely, což obyčejná kalová čerpadla nedokáží.

Čerpadlo mám při vytáčení medu připojeno k čeřící nádobě pod medometem (kapitola Hrubé čistění medu), kde je v dolní části výpust. Většinou se používá čerpání nasáváním přes okraj nádoby. Výpusť jsem nechal přidělat taky z důvodu vyprazdňování nádoby po skončení vytáčení. O vlastní zapínání motoru se nestarám. Na to je automatické spínání regulátorem výšky hladiny. Nejedná se o mechanický regulátor, ale elektronický využívající vodivost kapalin. Zde jsem měl obavy především s vodivostí u řepky, ale pokud společnou elektrodou je celá nádoba (nerezová) a spodní i horní elektrody jsou dostatečně velké ( nerezový pásek o šířce 4 cm) tak přístroj pracuje velmi spolehlivě. Jen je potřeba,aby bylo 380V na "pětikolík" nebo musí být chytrý elektrikář, který si poradí i s "čtyřkolíkem". Vůbec elektrorozvody v medárně by měli dělat oborníci.

Med skladuji v sudech nebo vědrech na 15 kg. Sudy používám protože při vlastním vytáčení není moc času starat se o menší nádoby. Když potřebuji dát med do menších nádob tak jej při vytáčení dávám do nerezových 200 l nádob s dolní výpustí a med stáčím třeba až druhý den, kdy dojde k vyčeření. Může se použít i čerpadlo.

Zpět